VZOR PŘÍSPĚVKU (pouze pro podnícení Tvé fantazie):
Byl pátek odpoledne na začátku prázdnin. Praha se pomalu vylidňovala a já
jsem se konečně vydala z práce. Sluníčko pořád ještě pálilo. Nebyl to sice
už takový ten spalující polední žár, pořád ještě ale mělo sílu. A protože
doma stejně nebylo co dělat, rozhodla jsem se, že si dám trošku vína v
nějaké příjemné restauraci po cestě. Zalíbila se mi hned ta první. Pizzerie
s roztomilou zahrádkou. Pergola příjemně stínila, a tak jsem si sedla do
proutěného křesla, odložila kabelku vedle a objednala si. Nebylo zbytí,
sklence sektu s krásně rudou jahodou se prostě nedalo odolat. Unavená po
celém týdnu jsem srkala bublinky a bylo mi fajn. Hudba hrála pohodový jazz,
sluníčko hřálo. A uspávalo a uspávalo.
Probudila jsem se s překvapeným trhnutím. Byla jsem přikrytá nějakou dekou,
sekt nedopitý, obloha temněla, po sluníčku ani památky. Co bylo horší, po
kabelce taky. To mne zdvihlo v okamžiku na nohy. Dívala jsem se, kam se
dalo, ale byla prostě pryč. Při představě, jak si znovu vyřizuji doklady,
mne popadl krátký záchvat hysterie. Vběhla jsem do restaurace, kde se ale už
pobaveně usmíval číšník: "je to Vaše?" - "Panebože, díky!" - "Nechtěl jsem
vás budit. Ale kabelku jsem vám vzal radši dovnitř."
Adrenalin vystřídala úleva. Byla jsem mu tak vděčná, že jsem nám oběma
objednala. Samozřejmě, sekt s jahodou. A jahodová vůně mi nikdy nepřipadala
opojnější.
P.N., Praha