PRO KAŽDÉHO, KDO MÁ RÁD VÍNO

Do you speak wine? Jakou řečí, že mluví víno? Samozřejmě řečí vůní. Naučte se jejich kouzelný jazyk s pomocí učebnice Vůně vína – Le Nez du Vin. Přinášíme vám rady, doporučení, pozvánky na zajímavé akce. Bavte se s námi.

VYBERTE SI PRODUKT

NOVINKA!!!

54 VŮNĚ WHISKY

PRODUKTY VŮNĚ VÍNA


 

 

 
VŮNĚ ROSÉ

GREP

Přestože dnes patří grep do rodiny zcela běžných ovocných plodů v českých domácnostech, už méně se ví, že jej Evropané znají jen celkem krátce. Poprvé byl pro Evropu objeven teprve v 16. století na ostrově Barbados a na Jamaice. Původně Podobně jako tomu bylo třeba i u brambor nebo rajských jablek se pěstoval jako okrasná rostlina. Teprve od 19. století se stal populární součástí jídelníčku. Například v Karibiku bych si snídani bez pár dílků grepu jen těžko dokázal představit.

Vůně grepu je zajímavá, nese si s sebou onen jemně nahořklý tón, který z ní dělá tak interesantní záležitost. V moravských a českých vínech jde o vůbec jednu z nejčastějších vůní.

Grep se dnes vyskytuje v bílé, žluté, růžové a červené variantě. Na jednom stromě se během jedné sezóny urodí v průměru okolo 700 ks ovoce. Zdravotní účinky grepu jsou zpravidla velmi pozitivní. Obsahuje totiž velké množství vitaminů C, B1 a K, flavonoidy. Zlepšuje krevní oběh a pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi. Na druhou stranu, grep může interferovat s celou řadou léků, přičemž zpravidla zesiluje jejich účinky. Grepy se dnes pěstují v celé oblasti Karibiku, ve Spojených státech, Turecku, Izraeli nebo například v Číně.

MALINA

Malina je jedním z nejoblíbenějších druhů ovoce. Výborně chutná a krásně voní. Její voňavé tóny najdeme velmi často v moravských a českých růžových vínech. Vínům dodává přitažlivý, atraktivní a svěží ovocitý charakter, který se nádherně váže s představou slunečného letního dne.

Malinu znali lidé už v mladší době kamenné. Dokládají to četné archeologické nálezy. Cíleně se ovšem začala pěstovat teprve v 16. století a velmi rychle si vydobyla přední pozice mezi oblíbeným ovocem. Jde o plod ostružiníku maliníku, popínavého  samosprašného keře, kterému se dobře daří v místech s dostatkem slunečního svitu  a vláhy. Ostružiník maliník je poměrně úspěšná rostlina, která se dokáže ve vhodném prostředí rozmnožovat velmi invazivně. Plodí od července do září. Co se týče vůně, malina voní velmi příjemně, na rozdíl oproti většině rostli však nevoní květy, nýbrž listy.

Malina se často využívá v kuchyni: vynikající jsou zejména šťávy a pyré, nápoje nebo dokonce polévky. Malinové aroma bývá součástí některých parfémů (Davidoff Cool Water). Z malinové šťávy se vyrábějí limonády (například Kofola).

 

 

BROSKEV

Elegantní vonné tóny broskve zpravidla bývá příznakem skvělých vín - je totiž příznakem ročníků, v nichž měly hrozny dostatek slunečního svitu, a mohly tak dostatečně vyzrát. V našich vínech se s vůní broskve nejčastěji setkáváme u odrůdy Sauvignon.

Přestože broskev vnímáme jako "naše" domácí ovoce, je cesta broskve do českých a moravských ovocných sadů podstatně složitější. Přestože je to s podivem, podobně jako v případě meruňky i broskev se do Evropy dostala z Číny. Šířila se po starodávné hedvábné stezce, po níž přes Persii doputovala
až do starověkého Říma a odtud do dalších evropských zemí. Broskev je ostatně velmi zdatným cestovatelem, neboť se nezastavila ani v Evropě a už na prvních španělských galeonách překonala Atlantik. V Novém světě si broskev velmi oblíbily původní indiánské kmeny, které ji během oněch pár
staletí, jež jim zbývaly, rozšířily dále po kontinentu.

Slovo broskev je v češtině naopak poměrně nové. Má původ v latině a původně se používalo ve tvaru břeskev pro "broskev" a "brukev". Postupně se druhý význam ztrácel, zcela se vytratil v 18. století. V 19. století pak původní břeskev nahradilo slovo broskev.

Broskve se využívají v kuchyni (kompoty, kombinace s drůbežím masem aj.), ale také například v kosmetice - jejich příjemná vůně je k tomuto použití přímo předurčuje. Díky schopnosti revitalizovat pleť se jich využívá i při přípravě pleťových masek.


RŮŽE

Vůně růže je odnepaměti považována za krásnou. Je stálá, mohutná, jasně rozeznatelná. První doklady o růži pocházejí z paleontologických vykopávek. V době, kdy člověk začal pociťovat potřebu zkrášlovat místo, kde žije, začal si všímat růže jako nádherné rostliny. Zajímavé je, že se podobné vnímání růže vine průřezem všemi kulturami. Už v prvním tisíciletí před naším letopočtem existovaly nádherné růžové zahrady v Persii. Růži obdivovali i Řekové a  Římané. Přisuzovali jí afrodiziakální účinky – bývala proto připisována bohyním lásky, Afroditě a Venuši. Když se Marcus Antonius vydal do Egypta, královna Kleopatra nechala vystalt hodovní síň růžovými okvětními lístky až do výše kolen.

Ve  středověku se postavení růže změnilo. Stala se symbolem čistoty a neposkvrněnosti, jako atribut byla připisována Panně Marii. Místo růže však zůstávalo výlučné, a to až do té míry, že přešla do podoby symbolu pro cokoli skrytého. Označení „SUB ROSA“, tedy „POD RŮŽÍ“ znamenalo místo skrývající tajemství, a to ať už v doslovném nebo přeneseném slova smyslu.

Pro získávání vůní se nejvíce využívá dvou odrůd růží: růže damascénské a růže stolisté. Voňavý esenciální olej se přitom získává z okvětních lístků destilací. Je tvořen více než třemi sty složek, nicméně za charakteristickou vůni může jediná látka 2-fenylethanol. Ze 100 kg okvětních lístků lze přitom tradičními postupy získat pouhopouhých 10 g růžového oleje. Esence tak v historii patřila k jedněm z nejdražších látek.

 

BANÁN

První doklady o pěstování banánu pocházejí z jihovýchodní Asie a hlásí se do doby téměř 8000 let před naším letopočtem. Záznam o banánovém sadu ale najdeme až daleko později – pochází z Číny z doby okolo roku 200 našeho letopočtu. Banány, které známe jako tvarem a barvou výrazné sladké ovoce, existují v řadě variant. Objevíme banány používané pro slané úpravy, přípravu čipsů, rozdílné jsou i barvy – najdeme je i v překvapivých červených nebo dokonce fialových variantách. Kvalita, chuť, barva a vůně banánu jsou závislé na teplotě. Při nízkých teplotách šednou a kazí se. Pokud si tedy banán skutečně nechcete vychutnat, uložte jej na dva dny do ledničky. Bohužel, banány, které se dopravují do Evropy, jsou zpravidla sklízeny ještě nezralé, žlutou barvu získají teprve v dozrávárnách, které ale už nedokážou napravit škody. Proto banán rozhodně ochutnejte zejména během návštěvy Kostariky, Kolumbie nebo třeba Kuby. Poznáte, jak skvělé ovoce to může být.

Vůně banánu je výrazná, typická a obtížně zaměnitelná.  Ve vínech je spíše než pro odrůdy charakteristická pro mladá bílá i červená vína, v nichž došlo během vinifikace při nízké teplotě ke vzniku isoamyl acetátu. Z podobných důvodů je vůně banánu typická i pro vína růžová.

První doklady o pěstování banánu pocházejí z jihovýchodní Asie a hlásí se do doby téměř 8000 let před naším letopočtem. Záznam o banánovém sadu ale najdeme až daleko později – pochází z Číny z doby okolo roku 200 našeho letopočtu. Banány, které známe jako tvarem a barvou výrazné sladké ovoce, existují v řadě variant. Objevíme banány používané pro slané úpravy, přípravu čipsů, rozdílné jsou i barvy – najdeme je i v překvapivých červených nebo dokonce fialových variantách. Kvalita, chuť, barva a vůně banánu jsou závislé na teplotě. Při nízkých teplotách šednou a kazí se. Pokud si tedy banán skutečně nechcete vychutnat, uložte jej na dva dny do ledničky. Bohužel, banány, které se dopravují do Evropy, jsou zpravidla sklízeny ještě nezralé, žlutou barvu získají teprve v dozrávárnách, které ale už nedokážou napravit škody. Proto banán rozhodně ochutnejte zejména během návštěvy Kostariky, Kolumbie nebo třeba Kuby. Poznáte, jak skvělé ovoce to může být.

Vůně banánu je výrazná, typická a obtížně zaměnitelná.  Ve vínech je spíše než pro odrůdy charakteristická pro mladá bílá i červená vína, v nichž došlo během vinifikace při nízké teplotě ke vzniku isoamyl acetátu. Z podobných důvodů je vůně banánu typická i pro vína růžová.


JAHODA

Svěží vůně jahody je typická pro vína vyrobená z některých modrých odrůd. Často ji objevíme ve víně Pinot noir nebo Zweigeltrebe, jako typická bývá vnímána i v růžových vínech. Velmi často doplňuje vůni švestky nebo černého rybízu.

V moravských a českých vínech si vůni jahod nejlépe vychutnáme ve vynikajících růžových vínech, v nichž vytváří nádherný ovocitý charakter.

Vůně jahody je skvostná a mezi ovocnými arómaty patří k nejvýraznějším. Abyste si ji ovšem skutečně vychutnali, musíte si ji sami natrhat. Jahodové aroma totiž už po několika málo hodinách začíná slábnout a vytrácet se. Po pouhých deseti hodinách bude jahoda vonět zcela jinak. To je důvod, proč nám čerstvá jahoda voní zcela jinak než jahody prodávané v obchodních sítích. Ty jsou totiž dovážené ze zahraničí ještě nezralé. Dozráváním sice získají typickou barvu, jejich vůně a chuť ale bývá zpravidla zklamáním. V jahodové vůni jako takové bylo nalezeno přes 200 těkavých látek, které jsou odpovědné za vůni různých kultivarů tohoto ovoce. Jen několik z nich je ovšem pro jahodu charakteristických.

Jahoda samotná v podobě, v jaké ji známe, existuje teprve od poloviny 18. století. Tehdy byly ve Francii vyšlechtěna odrůda Fragaria ananassa, jejíž plod je podstatně větší než plod do té doby pěstované lesní jahody.